Jak dostat pozitivkou turbo-myš ven

Šejmi měla období, kdy byla úplnej blázen
(u některých členů naší rodiny tento stav přetrvává dodnes), prostě turbo-myš. Lítala pořád sem a tam a nejraději ve chvíli, kdy se měla jít venčit. Vždy nastal ten samý scénář, vypadala, že chce jít ven, my jsme se zvedli, šli ke dveřím, oblékli se, a když jsme jí chtěli dát vodítko, frnkla pod postel. Po chvíli zvědavostí vylezla a následně zase frnk. A to dělala x minut v kuse, než jí to přestalo bavit. Tento stav byl přímo na zabití ve chvíli, kdy jsme měli naspěch kvůli nějaké pracovní schůzce. Chvíli jsme to řešili tím, že jsme jí řekli: „ahoj“ a dělali, že odcházíme, otevřeli vchodové dveře (často je za sebou i zavřeli) a čekali, až Šejmi přijde sama. A to většinou udělala. Tuhle hru jsme ale potřebovali nějak ukončit, bylo to pro nás hodně náročné.

Využili jsme tedy pozitivky (viz. článek: pozitivka úvod). Vždy, když jsme se chystali jít ven, stáli jsme nehnutě s vodítkem na místě, a když se na nás Šejmi podívala, zacvakali jsme dvakrát karabinkou od vodítka (naším cílem bylo, aby si Šejmi sedla a my jsme jí mohli dát vodítko). Po cvaknutí jsme nehnutě stáli a koukali na ni. Ona už věděla, že po ni něco chceme. Hned jak si sedla (ani to dlouho netrvalo) jsme ji pochválili a odměnili pamlskem. Tohle jsme před každou procházkou opakovali. Tedy žádné honění psa pod postelí. Nehnutě stát, dvakrát cvaknout vodítkem, a když si pes sedne, pochválit a odměnit. Teď už ji díky tomu nemusíme nikde honit a hodiny přemlouvat, aby šla ven. Když vezmeme vodítko, nemusíme již ani cvaknout a ona si automaticky sedne.

Zde je nutné si uvědomit, co chceme dosáhnout. My jsme chtěli dosáhnout toho, aby pes nelítal hodiny po bytě, když se má jít venčit, toho jsme dosáhli. Naším cílem nebylo, aby si po každém cvaknutí nebo sebrání vodítka sedla. Pokud bychom toho chtěli dosáhnout, zvládli bychom to větším výcvikem.

Pozn. Sledujte nás na FB: https://www.facebook.com/zivotseshibainu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se psem k Balatonu

Balatongyörök Léto už sice pomalu končí, ale tento článek bude aktuální každý rok. Na začátku musím přiznat, že jsem byla dost skeptická vůči letní dovolené se psem. Přece jen je něco jiného, když vezmete psa na víkend po Čechách nebo někam na hory a něco jiného, když jedete k moři, v našem případě k Balatonu. Zpětně ale musím říci, že jsem byla moc ráda, že jsme ji vzali s sebou a to i přesto, že nás v mnoha ohledech omezovala a dovolená byla přece jen jiná, než kdybychom Šejminku s sebou neměli. Základní tipy, jak se psem k Balatonu: Hrad Sümeg Zařiďte si cestovní pas pro psa – zní to složitě, ale pas funguje jako očkovací průkaz. Dojděte si ke svému veterináři, který vám pas vystaví, a zároveň s tím psa naočkuje. Pokud tedy víte, že se psem budete chtít někdy vycestovat, nechte mu pas vystavit automaticky při očkování, protože jinak ho budete muset přeočkovat, i když ještě jeho očkování bude v platnosti. Po vystavení pasu, a tedy po přeočkování, může pes vycestov

Číst více »

Článek o šibách, který nebude v časopise

Jaké to je mít doma shiba-inu? Šiba je velmi odlišná od ostatních plemen. Je velmi inteligentní a paličatá. Žije ve svém světě a do toho pouští jen vyvolené. Být pánem šiby, je jakési privilegium, které si uvědomíte až při soužití s ní. Mít doma šibu je jako žít na houpačce, nikdy nevíte, co udělá. Někteří možná namítnou, že to nelze vědět u žádného psa, ale u šiby je to přece jen jiné. Možná je to právě její vysoká inteligence, která z ní dělá výjimečného psa. Většina psů se podřídí tomu, co chce jejich pán, ale šiba taková není. Vy musíte pochopit ji. Musíte ji respektovat a stanovovat hranice velmi opatrně, protože cokoliv uděláte špatně, xkrát se vám vrátí. Šiba není klasický pes, je to snad jiný živočišný druh. Je hrozně věrná, oddaná, ale přitom maximálně samostatná. Ona pány svým způsobem nepotřebuje, oni prostě potřebují ji. Je hodně klidná a rozvážná. Prostě nad vším hrozně dlouho přemýšlí. Je čistotná a tichá, takže ideální pes do bytu. Je shiba vycvičitelný pes?

Číst více »

Můj pes není liška!

Shiba-inu Miluji to, co Šejmi každý den vymyslí. Miluji její povahu, to jak je paličatá, dominantní, sladká a nádherná. Každý den děkuji za to, že ji mám. A jsem víc a víc hrdá na to, že je celá moje (naše). Vždy se dmu pýchou, když ji venčím a ona kráčí jako královna. Našlapuje zlehka, s noblesou. Nejen, že rozzáří můj den, ona rozzáří i celé město, kterým procházíme. Má hrdost snad ani nemůže být větší. Větší nemůže být ani má jistota, že je to ten nejkrásnější pes na celém světě (stejně tak, jako má tuhle jistotu každý majitel psa). Zaručeně. Tento krásný pocit mi může zkazit jen jediné. Typická věta kolemjdoucího: „Ty jo, ta vypadá jako liška“…. A z pocitu hrdosti je pocit marnosti. Někteří trvají na tom, že to určitě liška je. Jedna malá holčička se mě dokonce se strachem v očích ptala, co je to za zvíře a nevěřila tomu, že je to pes. Je to marné, je to marné, je to marné… No tak, můj pes vážně není liška! Já to musím vědět! Můj děda totiž mnoho let na vesnici liš

Číst více »

Život se shiba-inu

Prohledat tento blog